5. místo patří ediční pozornosti ze strany 12 čísla 19. Článek končí těmito slovy: "Vláda se proto rozhodla podpořit zakládání nových polí, aby se Filipíny dokázaly zá-" Proč se proboha obtěžovat dopisováním článku, když hoří uzávěrka?
4. místo obsadila péče věnovaná na straně 28 čísla 20 údajům o hospodaření Zentivy: "Firma loni vydělala téměř jeden a půl milionu korun." Pak se divte, že se na Pražské burze propadá, s takovýmhle hospodařením! A že si ekonomové z Ekonomu pletou miliony s miliardami? To přeci žádný velký problém není (viz třeba zde nebo zde).
3. místo vyhrává článek na straně 11 čísla 20 za redefinici inflace: "Ceny v dubnu meziročně sice o něco klesly, přesto je to méně. než čekali odborníci i centrální banka. Inflace dosáhla 6,8 procenta, v březnu ale ještě přesahovala sedmiprocentní hranici." Jak se možné, že je podle druhé věty kladná inflace – jinými slovy, ceny rostou – a přitom podle první věty ceny klesají? To zřejmě tuší jen v Ekonomu.
2. místo vybojovala analýza přechodu Slovenska na euro v čísle 20, strana 80 (jde o stanovení přepočítacího kurzu): "Není zanedbatelné, zda bude průměrný plat, dnes 21 tisíc korun, přepočten na 656 eur či 646 eur. Deset eur totiž bude mít značnou hodnotu. Lze si ji představit v podobě menšího nákupu potravin." Tak to je jasné jak facka – platy se budou na Slovensku evidentně přepočítávat podle jiného kurzu než ceny v obchodech. Jinak to totiž nedává smysl.
1. místo po zásluze patří samotné šéfredaktorce Evě Hanákové a jejímu úvodníku z čísla 19: "A není to proto, že by potravin byl nedostatek. Poptávka jen převyšuje nabídku a plodiny proto raketově zdražují." Musím se vrátit zpátky na ekonomku. Až dodnes jsem žil v představě, že pokud poptávka převyšuje nabídku, tak je na trhu nedostatek. Ale možná jsem jen hloupý, nechápavý a nerozumím správně novému ekonomickému chápání týdeníku Ekonom.