Kubiceho zpráva patří mezi neuralgické body české politiky i českých médií. Je velmi pravděpodobné, že vyšší kritičnost, s jakou tradičně pravicová média přistupují k nynější vládní koalici, je dána i nejistou interpretací toho, co vlastně Kubiceho zpráva způsobila. Jinými slovy, novináři si podvědomě očišťují černé svědomí.
Jiná věc je, že Jiří Parobek sám mává Kubiceho zprávou s takovou vytrvalostí a vášní, že to věcné analýze dvakrát nepomáhá. Jeho výstupy, stejně jako hysterické reakce ostatních politiků, ale také naznačují, že Kubice pro ně není uzavřená a vyřešená záležitost.
Jak se tedy zpráva šéfa policejního Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu určená pro členy sněmovního branně-bezpečnostního výboru dostala do médií? Na syndikátu novinářů jsme o tom pořádali konferenci v září 2006. Tehdejší šéfredaktor Radiožurnálu Jan Pokorný popsal cestu Kubiceho zprávy na rozhlasové webové stránky takto:
"My na ten branně-bezpečnostní výbor posíláme našeho investigativního žurnalistu, aby se tam pokusil zjistit něco jiného, než co se říká v otevřených zdrojích. On náhle přibíhá do rádia a přináší fragmenty Kubiceho zprávy. Seznamuje s tím vedoucí domácí redakce, ta s tím seznamuje mě, já to říkám řediteli stanice, ten to říká programovému řediteli… Dotyčný mě seznámil s tím, od koho tu zprávu dostal. (…) Nakonec jsem seděl já, Hana Hikelová (vedoucí domácí redakce), Miroslav Konvalina (ředitel ČRo 1 – Radiožurnál), Jaromír Ostrý (programový ředitel) a Václav Kasík (generální ředitel) a řekli jsme si, ano, zveřejníme to."
Je pravda, že to bylo rozhodování pod velkým časovým tlakem. Převládl ale názor, že pokud se politici o něco přou, má veřejnost právo předmět sporu vidět.
Mezi novináři ovšem na zveřejnění ani zdaleka nepanoval a nepanuje jednotný názor. Komentátor MfD Martin Komárek je jednoznačně pro zveřejnění. Někdejší šéfredaktor zpravodajství TV Prima Jiří Závozda formuloval názor dost opatrně – ve smyslu, že on sám by váhal a že je vděčný, že to rozhodování nemusel podstoupit. Šéfredaktor ČT Michal Petrov rovnou řekl, že mu zveřejnění Kubiceho zprávy přišlo jako chyba.
Novináři se možná mohou uklidňovat výzkumem, který po volbách provedl politolog Tomáš Lebeda. Vyplynulo z něj, že se rozhodnutí většiny voličů během posledního týdne před volbami (tedy v době po zveřejnění Kubiceho zprávy) významněji nezměnilo. Jinými slovy, zpráva podle Lebedy výsledky voleb neovlivnila. Fakt ovšem je, že Lebedovu metodiku někteří sociologové zpochybnili.
Kubiceho zpráva tak zůstává nevyřešeným problémem české žurnalistiky. Její opětovné vynoření před Ústavním soudem je dobrá příležitost znovu se zamyslet nad tím, co s českými médii udělala. Byl by to dobrý krok v době, kdy se na nás řítí další dávka nejrůznějších voleb.